Lidi, jak já šíleně nesnáším vítr, to se slovy snad ani nedá vyjádřit. Na to je expert Mirek 🙂 🙂
Krásnou slunečnou neděli mi ten uragán totálně pokazil. Na zahradě levituje vše, co nebylo zatíženo několikametrákovým balvanem. I ty nejmenší sazeničky rajčat jsou skloněné k zemi a budou nezbytně nutně potřebovat oporu. Naštěstí mám k dispozici bambusové tyčky nejrůznějších tlouštěk a délek. Ale s mojí pohyblivostí to je mizerné. Onehdy jsem nesla do skleníku těžký květináč s rostlinou, zakopla o kachličku a zřítila se mezi rajčata. Mám rozbité koleno, naraženou kyčel, pochroumaný loket a hlavně ego. Málem jsem si vypíchla oko o bambusovou tyčku. Několika rostlinám jsem ublížila a to mně štve nejvíce. Ta filatelie bude asi vážně vhodnější a hlavně bezpečnější zábava.
Pro trochu radosti jsem si zašla do skleníku. Moje papriky jsou dokonalost sama. Odrůda Aries jede na osobní rekord a na každém ze tří výhonů má minimálně šest krásných plodů. Meika předvádí papriky dinosauří velikosti a mile mně překvapuje Granova, ta je taky doslova přecpaná plody. Až v sobě najdu dostatek odhodlání a nopové folie, budu pokračovat v přesazování paprik do nopových ohrádek. Ze 16 kusů mi takto rostou pouze čtyři a rozdíl je hodně patrný.
S rostlinkou odrůdy La Mur (zřejmě) zkouším experiment. Rajče jsem zbavila všech původních listů a nechávám vyrůst všechny zálístky. Zatím jich je sedm a hlavní vrchol již s kvetoucím vijanem. Na každém ze zálistků ponechám jedno plodenství a vegetační vrchol uštipnu. No jsem zvědavá, jak si s tím rostlinka poradí. La Mur má plody velikosti cherry, tak by to mohlo být zajímavé.
Pro sazenice rajčat si dnes přijel takový sympaťák, že mi to okamžitě vyspravilo pochroumanou ranní náladu. Vítr? V pohodě, ať si fouká 🙂
Vítr byl nahlášený, Tom mi to avizoval už dva dny. Doufám hlavně, že mi pak nebude levitovat i ten nový skleník – někde naražený na plot 🙁 Přezimující libora měla krásné velké nové listy(po přesazení) a teď vyhozená před barákem, omlácená o zeď, černé listy vlajou jak kapesníky 🙁
Vichr šílený, musel jsem zanechat prací souvisejících s pokládkou černé mulčovací textilie. Ve spojení se sluncem dokáže vítr vysušit povrch půdy velmi rychle, ale pořád lepší než když chčije.
Chytit se teď netkanky, tak letím jak pavouk na podzim, Jana by mě tam dole snad odchytila :-))) Ale jak se říká: nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř 😉 zítra má být být ještě horší, i v úterý 🙁