“ Chtěla jsem upéct vánoční cukroví. První věta receptu zněla : Rum podle chuti. Tak jsme cukroví vypili přímo z flašky … 🙂
Nastává období, kdy se nehnu z kuchyně. Nijak mi to nevadí, dělám to tak každoročně a mám radost, když moje cukroví chutná. Prý mně je pro Albert škoda.
Na zahradě se stejně nedá nic dělat, listí už hrabat nebudu, česnek letos nesadím, ve skleníku si záhonky připravit nemůžu, je plný a zasklení mého zimoviště citrusů novými okny je v nedohlednu. Včera jsem si byla vyzvednout poklad – obrovský pytel plný holubího trusu. Něco nechám na výrobu hnojiva kvašením během sezóny a něco jsem měla v plánu zapravit do půdy už na podzim. Mám ale obavu, aby mi vzácné účinné látky během zimy “ neutekly“ někam hluboko mimo dosah kořenů. Asi ještě popřemýšlím a na záhon použiju holubince až brzy na jaře, snad se dostatečně rozloží.
Nevím, jestli nemám vyrábět nějaký věnec, konvalinka je nějak podezřele potichu. Jestli ji ty větry nakonec přece jen nepocuchaly. Nebo ji snad Eva inspirovala k odletu do teplých krajin?
Od pondělí hledáme Leonka, teď už spíš mrtvého…Nikdy nebyl nezvěstný dýl jak den. Je to na delší povídání a u nás je nálada na bodu mrazu. Nikdy, nikdy nemůžou být u nás normální Vánoce, už je začínám nenávidět. Kdyby tu nebyl Woriček a Gucci, z fleku letím někam dopryč, nejmíň na měsíc. Ne, zima mi nevadí, tu mám ráda(není mi vedro) ale u nás se vždycky kolem Vánoc semele něco nedobrého. Dorazil to Berry, který umřel začátkem prosince a teď je pryč i Leonek 🙁
Radko, takový je život, naši mazlíčci s námi nějakou dobu pobudou a pak nás opouštějí. Je to smutné, ale tak to je. My bydlíme u cesty a musela jsem si zvyknout, že nějaký šílenec mi kočku občas přejede. Jednou mi zbyla ve skříni tři čtrnáctidenní koťata a já jsem je odkojila sunarem a stříkačkou, dodnes mně berou jako svoji právoplatnou matku, nedávno mi jednu z těch holek někdo otrávil, za živa bych ho stáhla z kůže! Ale už mi běhá po dvoře nový černý Black Panter. To je život!