1. listopad 2021

Kdepak se zdržel můj oblíbený tmavý, uplakaný, sychravý podzim s nádechem konce vegetačního období a všeobecného umírání a rozkladu, které příroda každým rokem podstupuje? Neustále na plné pecky svítí sluníčko a fičí šílený vichr. Tyto dva živly už vysušily ze země skoro všechnu  tak potřebnou vláhu a naší skoro zahradní říčkou se dá procházet suchou nohou. Spokojené jsou ovšem divoké kachny, které sice drhnou nohama o dno, ale ve zbylých tůňkách se jim báječně zakoncentrovala potrava. Jeden krasavec dokonce došel prověřit možnost, zda by se nedalo ubytovat na našem zahradním jezírku a znechuceně odkráčel. Jezírko nutně potřebuje rekonstrukci, ovšem hnijící a nechutně zapáchající voda je dokonalým hnojivem pro moje rostlinstvo.

Zahradu stále hyzdí několik mrtvolek rajčat a ty začaly i s uvázanými tyčkami poletovat po zahradě. Všechno, co nemá patřičnou hmotnost, se uskladnilo nafoukané v rohu zahrady pod ořešákem. Takové hromady všeho možného se líbí ježkům a já uvažuji nad možností, že tam ten nepořádek nechám do jara. Posbírám ořechy a končím. Budu sice nějakou dobu chodit v předklonu díky hexenšusu, ale to mi za ty ořechy stojí a já budu mít vzácnou surovinu do vánočního cukroví.

Koupila jsem si báječnou knížku a hodlám si už jen číst. Díky nástupu dětí do školy to bude možné a od včil nebudu nic vařit a péct. Taky se kochám pohledem na fotky rajčat, kterých mi dokonalé podmínky umožnily vypěstovat spoustu a ve vysoké kvalitě.