23. duben 2020

Lenošit na lehátku, číst si zajímavou a napínavou knížku, trochu se slunit a popíjet něco dobrého je prostě skvělá věc. Proč já vlastně od vidím do nevidím makám na zahradě a huntuji si tak svoje stárnoucí tělo? Vždyť mně z toho bolí záda a ruce mám vytahané od nekonečného nošení konví. Proč já si vlastně nepořídím slušivý cyklistický dres a parádní přilbu a nejezdím po neskutečně krásných Bílých Karpatech a nekochám se nádhernou krajinou? Získala bych zpět svoji dokonalou fyzickou kondici, byla bych ošlehaná větrem, krásně opálená a báječně štíhlá.

Po sportovním výkonu bych si sedla do křesílka, otevřela pivko a pustila nějakou uvolňující muziku. Musím si koupit něco, do čeho se dají strčit sluchátka. Jé, vlastně nemusím, vždyť mám nový luxusní I-phone a tam se za ty prachy sluchátka musí dát připojit. Nebyla bych tak utahaná a večer bych se mohla kouknout na nějakou skvělou detektivku, nyní vyčerpaně usínám už u úvodních titulků. Ovšem jsem čilá už ve čtyři ráno, ale k čemu mi to je?

Ovšem brokolice stojí 69kč, no a co! Uvařím si čočku. Jedli naši předkové vůbec brokolici? Nevzpomínám si, že by mi kdy moje babička či matka nějakou brokolici připravily a dětství jsem zvládla v pohodě, dokonce jsem provozovala spoustu sportů na velmi slušné úrovni a závodně hrála tenis. A to úplně bez brokolice! Pokud budou drahé brambory, dám si rýži, není problém. Drobné ovoce nějaké bude určitě, nějaké to rajče či papriku bych do země taky šoupla, jen tak lehce, pro zábavu.

Pokud bych se snad někdy nudila a zatoužila se hrabat v zemi, můžu jen tak cvičně přesadit nějaký ten fíkovník nebo citrus. A moje webové stránky? Ty by se jen úspěšně zařadily k dalším umírajícím zahradnickým fórům.