21. červenec 2019

Horňácké slavnosti pro nás znamenají vždy nějakou návštěvu, i když tentokrát se to naštěstí obešlo bez invaze veškerého příbuzenstva, pro které se jedná o nevšední zážitek, a na zahradě není potřeba stavět stany. Po čtrnácti dnech starostí o děti a jejich pozvané kamarády potřebuji trochu oddechu. Ovšem nějací známí se přece jen zastaví a je potřeba mít alespoň něco ke kávě. Jsem sice vyhlášená cukrářka, ale nejíme teď pšeničnou mouku a ze žitné umím jen chleba a bagety. Tak jsem zvolila dezert nepečený a použila jsem tvaroh a ovoce. Ještě nikdy jsem neměla tak úžasnou úrodu malin. Moje dvě odrůdy Pokusa a Glen Ample se překonávají a protože rostou před domem těsně u chodníku jsou kolemjdoucími závistivě obdivovány. Teď se k nim přidala ještě mimořádně plodící Ostružina vinná (japonská) a ta působí hodně exoticky. Švagr z ní byl nadšený a už má zamluvený zakořeněný šlahoun.

Moje Komule je letos obrovská a má spoustu nádherných voňavých květů. Navštěvuje ji spousta motýlů, ale letos je jejich účast mnohem slabší než loni. Chybí spousta u nás na zahradě vylíhnutých Baboček admirálů a taky Otakárků a Modrásků je mnohem méně. Asi se jim tento způsob léta zdá být poněkud nešťastným. To ovšem zatím nevadí loni oblíbeným (jiné jsem neměla) cukrovým melounům Masada a na našem úrodném dvoře se mají k světu.

V mém příspěvku by nemělo chybět rajče a tak v naprosto krkolomné pozici jsem se pokusila vyfotit zrající srdce African Vining a to speciálně pro Uďu v mé dlani. Upozorňuji, že dlaně mám veliké.

P.S. Nějaký dezert je ještě na skladě, Konvalinko nepůjdeš večer kolem?