Před několika dny jsem zavřela u fóliovníku dveře a zatížila těžkými kameny. Listí vysokých stromů na břehu řeky už opadává a tak je uvnitř opět dostatek světla a teplo. Zítra odjíždím na nějakou dobu za vnoučaty a tak jsem se rozhodla, že v plachťáku uklidím. Začala jsem likvidovat odplozené rostliny, ale některé jsou ještě plné sil a kvetou. To by mě neobměkčilo. Ale u několika jedinců jsem ještě objevila nějaké plody, které by v těchto příznivých podmínkách měly šanci dozrát.
Potěšílo mě, že je mezi nimi i Coeur de Ananas, po jehož semínkách je veliká poptávka. Dozrávají i papriky, kterým po celou sezónu chybělo světlo a dočkaly se až nyní. Objevila jsem i zapomenutou okurku Saladin. Bude salát. Absolutním propadákem jsou ale žluté melouny, které se ke světlu nedostaly vůbec a tak vytvořily jen dlouhé tenké šlahouny bez plodů. Poučila jsem se pro příští rok. V plachťáku budou pouze rajčata.
S těžkým srdcem budu opouštět svoje krásné a věčně hladové housenky. Nechám manželovi přesné instrukce a snad přežijí všichni. I máti.