Je na čase začít tvořit chodníček od domu ke skleníku a plachťáku. Na radu své soukromé zahradní architektky 🙂 jsem zakoupila hezké vymývané dlaždice. Těžké jsou jak sviňa.
Vyhrnula jsem si rukávy, nasadila pracovní rukavice, našla potřebné nářadí a pojďme na to. Dlaždice musí být zapuštěné, aby se po nich mohla prohánět sekačka na trávu. Zjistila jsem, že mám nového nepřítele a jmenuje se vodováha. Ta pitomá bublina uvnitř má úplně jiné představy o tom, co je rovně. Po třech usazených kusech jsem pochopila, proč se říká „Být sprostý jako dlaždič“. Došly mi nadávky a to docela brzy. Tři dlaždice a jsem zralá na poradu s psychologem nebo na panáka. Vyřešil to kus oříškové čokolády, veliký kus.
Mám těch dlaždic 15, takže pokud položím tři denně, mám za pět dní hotovo. Je otázka, jestli na to tak spěchám. Vždyť po tom měkounkém posečeném pažitu se nechodí vůbec špatně. A když prší? Stejně chodím naboso.