Potutelně se usmívající měsíc z naprosto jasné ranní oblohy dával tušit, že rtuť teploměru se bude nacházet proklatě nízko. Jsem moc ráda tomu, že jsem se nikam nehnala a venku mám vysazeno jen deset rajčat a z toho šest v bezpečí vyhřátého dvora a navíc ukrytých pod tunelem z netkané textílie. Vždy jsem patřila k těm, kteří rostliny sadí ven velmi brzy. Následně jsem musela řešit nějaká zakrytí a pokud rajčata nebyla spokojená, odměnila se mi tím, že shodila první květenství. Na ty úplně první plody se člověk těší nejvíce.
Většinu vysazených rostlin mám v bezpečí plachťáku a jeho kapacita už je téměř zaplněná. Posledních sedm kousků už stojí na svých místech a zvývá jen vyhloubit jamky. Bohužel už se mi dovnitř nevejde křesílko a tak sedávám na zemi na podsedáku v pozici lotosového sedu. Občas dokonce dokážu i vstát.
Včera jsem měla velmi příjemnou návštěvu. Sympatičtí manželé z Třince si přijeli pro přísadu. Odvezli si nakonec mnohem více rostlin, než bylo v plánu a mám štěstí, že moje mladé citrusy jsou vysazené na skalce. Paní Andrea byla nadšená z chuti čerstvě utržené limety a snědla ji snad úplně celou. Koupila by úplně všechno 🙂 Dokonce mě ukecala a odvezli si velikou rostlinu papriky Gypsy Baron v 10l kyblíku. Naštěstí mám ještě jednu. Jako všechny mé návštěvy je naprosto ohromila chuť mých sušených rajčat.
Jejich nádherný ostravský přízvuk mě vrátil do dětství a jsem přesvědčená o tom, že se zrodilo nové přátelství.