-
- Matt’s Hornet
Vydala jsem se včera konečně vysadit nějaká rajčata na záhon. Vybrala jsem odrůdy na sušení. Mám pro ně nachystané krásné slunečné místo. Jenže půda je šíleně mokrá, jedno kompaktní bahno. Nebyla jsem schopná vykopat jamku, hlína se mi okamžitě nalepila na lopatku a urputně se jí držela. Takže jsem jamky vysypala suchým substrátem a rostlinky do nich zasadila. Zvládla jsem jen pět kousků a přestalo mě to bavit. Měla jsem to bláto všude. Raději počkám, až všechno oschne.
Odpoledne bylo konstrukčí. Vymýšlela jsem způsob, jakým uvážu rajčata na dvorním záhonu a mám to. Loni jsem tam měla pevnou mříž z bambusových tyček a osvědčila se. Letos rostliny uvážu pouze provázkem k vysoké vodorovné konstrukci. Přála bych si, aby to byl materiál, který se neprověšuje. Budu tentokrát uvazovat výhradně rajčata s plody koktejlové velikosti a tak vijany snad nebudou tak hmotné.
V plachťáku mám jasno, vyrobím si podloubí. Mám k dispozici nádherné dlouhé bambusové tyče a ty uvážu ke stropní konstrukci. Měřím basketbalových 1,82m, stála jsem na stoličce a měla jsem co dělat, abych na špičkách a s nataženýma rukama konečky prstů ty provázky uvázala. Tak je přístřešek vysoký. Rajčata mají tedy prostor se výškově realizovat. Na levé straně jde výhradně o icicle odrůdy. Chtěla jsem je pěstovat na dva výhony, ale zřejmě rozhodnutí změním. Na vedlejším výhonu ponechám jen jedno květenství a nad ním dva listy. Nechť rostou rajčata do výšky.