Od vyklíčení jsou tato dwarf rajčata umístěná na polici těsně u stropu skleníku a to velmi blízko polykarbonátu. Rostou tedy ve velmi extrémních podmínkách, kdy během slunečných dní tam stoupá teplota ke čtyřicítce a během mrazivých nocí jsou téměř v kontaktu s ledem. Často je miska totálně vyschlá a po zálivce podmokem substrát zase hodně nasaje. Rostlinky jsem přikrmila rýžovou vodou a zákvasem z banánových slupek. Dnes jsem ty krasavce přesadila z misky do samostatných květináčků a už budou muset spoléhat jen na sebe. V misce se jim líbilo hodně a společně ty nelehké podmínky zvládala rajčata lehce patkou. Jsem z nich nadšená. Vyplývá z toho, že přílišná starostlivost a neustálé okukování rostlinek, zda jim něco nechybí, je vlastně na škodu.
Před pár dny jsem vykousla semínka z Mini Roma, lupla tak jak byla do kalíšku od jogurtu a protože v tu chvíli bylo venku slunko, vynesla jsem kalíšek na dvůr a zavřela jej do průsvitné platové krabice z Ikey ležící na polici na jižní stěně. Tak šel čas a já na kalíšek zapomněla. Došlo mi to dnes když jsem se vracela ze zahrady, kde jsem odspacákovala pařeniště, ve kterém mám všechna rajčata už měsíc – kde je můj kalíšek? Ten šok si neumíte představit. Dva semenáčky zhruba třícentimetrové mají normální barvu a nevypadají, že by jim mrazy vadily… tak nevím jak je to s tou přílišnou péčí, ani v pařeništi si nestěžují 🙂 a tam je hýčkám co mi síly stačí 🙂