Během doby, kdy pěstuji rajčata jsem prošla několika obdobími a jedním z nich bylo „Srdeční“ nebo „Srdcové“ nebo „Hearts“. Velká většina srdcí byla červené barvy. Výjimkou bylo Černé srdce z Ukrainy nebo Coeur de Zebre, což je nádherný bicolor a uplně totožný byl Poklad Inků od firmy Partner. Jak taky jinak 🙂
Rozhodla jsem se, že všechna heart-shaped rajčata vyhledám v archivu a některá z nich letos vyseji znovu. Bohužel jsem už nenašla semínka odrůdy Anna Russian. Bylo to jedno z mých prvních rajčat a plody byly nádherné a úroda veliká. Už loni jsem po dvouleté pauze pěstovala Mrs. Schlaubaugh’s Famos Strawberry a to je jedna z prvních odrůd, které mi kdysi poslala moje ruská kamarádka Nina.
Abych barevně svoji sbírku srdcí oživila, objednala jsem si nějaké novější a velmi zajímavé odrůdy. Jedna z nich je doslova pecka. Zatím neprozradím, až semínka vyseji a rostlinky vyklíčí. Loni jsem prezentovala, že budu pěstovat Buděnovku a nevyklíčilo ani jedno semínko, zřejmě jsem to zakřikla. Ale nádhernou novou odrůdu Minusinský slon oranžový už jsem představila.
Anna russian mám, dokonce i originál semínka z Polska myslím. Můžu klidně poslat.
Ale já s ní spokojená nebyla. Slabá rostlinka a měly málo plodů.
Rostlinky to byly tenké a docela málo olistěné, musela jsem pečlivě uvazovat, ale plodů tedy vyprodukovaly spoustu.
V letošních objednávkách semínek, ač jsem se snažila o pestrost, je stejně většina srdcí. Hlavním kriteriem výběru je sladká, výrazná chuť a „melounová“ dužina s minimem gelu a semen. Mám ale problém najít tmavé rajče s těmito vlastnostmi. Nevíte o nějakém?
Annu Russian pěstuju více let. Rajčata jsou drobnější protáhlejší srdce mdlé chuti. Pochází ze sazenice kdysi koupené u Krulichů, takže čertví, co to vlastně je. Vyhovuje dceři, nemá na ni alergii.
Dnes mi přistál na stole sáček se semínky nadepsaný Edelmann. Chvíli trvalo, než mi došlo, že je to právě Velmoža.
Anna Russian nevynikala nijak výraznou chutí, ale ta se lišila podle stanoviště. Rajčata vypěstovaná na našem vyhřátém slunečném dvoře se dala jíst.
Loni jsem nacpala do rostlin spoustu draslíku a bylo hodně horké, suché a slunečné léto. Sladkost plodů byla až „odporná“. Dělala jsem si onehdy rajskou omáčku z mražených rajčat a ta neskutečná sladkost mě opět ohromila.
Z tmavých srdcí jsem pěstovala jen ono Černé srdce a pak Brad’s black heart. Obě mi chuťově vyhovovala.
Loni svojí sladkou a výraznou ovocnou chutí zaujala Coeur de Zebre. Poslední už malá srdíčka jsem věnovala Zdeňkovi a děti je vyhlásily jako nejchutnější rajče. Rostlina byla pěstovaná v nádobě na dvoře.
Pěstovala jsem potomka Brad’s Black Heart – dwarf Purple Heart. Patřilo k lepším trpaslíkům, ale úplně ono to nebylo. Z dwarfů má výbornou sladkou chuť srdce Pink Passion a je i časné a hodně produktivní. Jen mu chybí melounová dužina.
Chuť sťáv ze sladkých srdcí je úžasná. Konečně chápu, že se dá pít jako džus.
Coeur de Zebre byla v širším výběru, nakonec jsem vybrala jiná žlutá, ponejvíce ruská, protože tam si dle hodnotících videí na sladkost rajčat hodně potrpí.
Dokážu jíst rajčata ve všech možných úpravách, ale džus mi tedy nechutná vůbec, brrr! Ovšem je zde možnost, že jsem ho kdysi vyrobila z nevhodných odrůd a byl tedy málo sladký. A to já nepoužívám přidaný cukr a na sladkou chuť nejsem navyklá. Výjimku ovšem tvoří moje dortíky 🙁 Ke kávě něco být musí.
U ruských hodnotících videí mě zaráží, jak je vychvalovaná chuť rajčat pěstovaných v polykarbonátových sklenících, když v mém velmi slunečném skleníku byla, až na drobné výjimky, všechna bez chuti. Ty výjimky se týkají odrůd doporučených pro skleníky. Ale i tak kupříkladu Alfons byl venku nesrovnatelně sladší. Já mám ale u rajčat mnohem raději, když je přítomna taky kyselinka, třeba až na závěr 🙂
Nejsem zvyklá při zpracování rajčat produkty ochutnávat, protože mi samotné nechutnají. Naposledy jsem to zkusila a byla mile překvapená, že chyběla ta ukrutná rajčatová říznost a že by mi snad ani nevadilo šťávu pít. Třeba tedy na džus letos dojde.
Měla jste i masitá ve skleníku bez chuti? Možná ve videích přehánějí, ale častá je i kategorie „co už nikdy nezasadím“, není to jen chvála.
Alfonse jsem loni pěstovala venku a za mnoho nestál. Měl málo jakékoliv chuti, tedy i sladké. U nás bylo léto průměrné a v průběhu vegetace jsem draslíkem nepřihnojovala, ale jiné podobné odrůdy byly výborné. A vůbec jsem nezalévala (jen jednou po zasazení).
Kdybych já na té naší poušti nezalévala, tak končím s úrodou už v červenci.
Měla jsem možnost porovnat chuť některých odrůd pěstovaných ve skleníku a venku. Skleníkoví Amur Tiger a Pink Siberian Tiger vypadali nádherně, ale chuť se nedostavila vůbec žádná. Plody z rostlin venkovních chutnaly velmi dobře. Cherry Jahodo se ze skleníku vůbec nedalo jíst, ač rajčátka by oslnila vzhledem na každé výstavě.
Loni mě poctila návštěvou spousta velmi příjemných lidí a já se těším, že letos přijedou znovu. Při ochutnávce zjišťuji, že jsem zřejmě na chuť rajčat extrémně náročná a tak ji nechávám pro jistotu posoudit nezávislou komisí 🙂
Alfons chutnal famózně. Chuť rajčat rozhodně záleží na podmínkách, které mají při dozrávání. Délka slunečního svitu, chráněné stanoviště, zálivka a způsob výživy mají obrovslý vliv. Jinak chutnají plody z chráněného slunečného dvora a ze záhonku, který je během poledne stíněný stromy.