Absolutně nejvíce čtenářů si přečetlo můj článek Praha. O rajčatech můžu psát samé perly, ale vždy zvítězí sonda do soukromí 🙂 Chtěla jsem dnešní příspěvek nazvat Praha II, ale nakonec jsem ho věnovala knihám.
Moje poslední cesta do Prahy byla zorganizovaná tak bleskově, že jsem se nestačila ani pořádně zbalit, nevzala jsem si nic na čtení. Cestovala jsem tentokrát s firmou ČD a v těchto vlacích nedostanete denní tisk ani v případě, že cestujete první třídou. Klidně by mi stačily i včerejší noviny. Ovšem staly se dva nečekané okamžiky a s jedním se musím svěřit synovi. Martine , rychlík Slovácký Expres společnosti ČD přijel na Hlavní nádraží v Praze o minutu dříve, než mu velel jízdní řád!!! Fakt je to možné, i když se to patrně stává jen jednou za deset let.
Na nádraží ve Veselí nad Moravou jsem objevila knihovničku a dokonce jsem si mohla vybrat titul mého oblíbeného autora. Jde sice jen, na rozdíl od Bohumína na fotce, o obyčejnou plechovou skříňku, ale už jsem ji stihla nacpat svými skvělými knížkami. Snad udělají někomu radost. Bohumínské nádraží bylo po celou dobu mého studia na VŠ mojí nástupní a taky konečnou stanicí při cestách do Brna.
U dcery jsem se samozřejmě zdržela mnohem déle, než jeden plánovaný víkend a na rozdíl od příběhu minulého, jsem si spoustu věcí odvezla. Dostala jsem domácí med a krásný česnek. Sušené houby jsem bohužel zapomněla. Mezi darovaným česnekem jsem objevila cibulky tulipánů a ptala se dcery, kam je bude sadit. Prohlásila, že se domnívala, že jde o nějaký speciální druh česneku a z většiny z nich udělala rizoto 🙂 🙂 Takovou mám já, excelentní botanik, dceru.