Včerejší dopolední sluníčko mě vylákalo ven a já jsem začala likvidovat porost rajčat na dvoře. Můj vyvýšený záhon je vyrobený z palet a je tedy složený z pěti částí po 120cm. Rajčata v něm pěstovaná jsou od rána do večera vystavená sluníčku a prostor je od severu chráněný hospodářskou budovou. Rostliny tak mají dokonalé podmínky, nikdy se zde nevyskytla plíseň bramborová ani jiné choroby. Rajčata netrpí ani na nedostatek přijatelného vápníku a tak jim nečernají špičky.
Rajčata nikdy nesázím přímo do země, ale vždy do květináčů s velikými drenážnímí otvory částečně zapuštěnými do záhonu a nebo do ohrádek z černé nopové folie. Opět jsem byla velmi spokojená s bohatým kořenovým systémem. Musela jsem docela zabrat, abych květináče vyloupla ze země. Do jamek po květináčích jsem nacpala bohatě holubinců, zeminu z nádob na ně vyklopila, důkladně jsem zalila, navršila nastříhané kopřivy a namulčovala už mírně „jetou“ posečenou trávou. Žížalám přeji dobrou chuť a slibuji, že jim budu nosit zbytky z kuchyně. Už včera jsem pod vrstvu trávy přidala zbytky z odšťavené řepy a jablek.
Vařila jsem slupky z brambor, cibule, listů červené řepy a zbytků kapusty. Vývar jsem patřičně zředila a použila jako zálivku pro citrusy. Jsou obsypané plody a taková lahůdka by se jim mohla líbit. Hmotu jsem opět nacpala na záhon. Toto moje velmi kvalitní menu přiláká žížaly ze širokého okolí a na jaře je substrát dokonalý.
Většinou sázím do každé části záhonu dvě rostliny, takže jich bývá celkem 10, ale letos jsem tam nacpala 13. Díky konečně dokonale vychytanému úvazu si navzájem nepřekážely a úroda byla jako vždy obrovská a rajčata skvěle vychucená.