21. říjen 2022

Včerejší ranní teploty, které klesly skoro až k nule, byly impulsem k tomu, že jsem začala stěhovat citrusy. Zatím ještě nikoliv do zimoviště, ale část do skleníku a zbytek alespoň k jižní zdi hospodářské budovy. Stromečky se snažím držet co nejdéle venku, kde mají dostatek světla a neopadávají jim listy. Nízké ranní teploty jim vadí méně než tma.

Dva veliké pomerančovníky jsem nechala mobilní. Líbí se mi možnost, posunovat je během dne na sluníčko. Na dvůr už sluneční paprsky dosáhnou jen několik hodin denně. Od východu stíní dům sousedů, od jihu ten náš a od západu vysoké stromy na zahradě.

Pomerančovník Washington jsem na jaře pozapomněla v zimovišti. Strávil tam tam spoustu dní, kdy se jeho kolegové vyhřívali na jarním sluníčku, Shodil téměř všechny listy a vypadal nešťastně. Nic jsem od něj tedy neočekávala. Jenže on se pochlapil, ve stínu ginkga bohatě zakvetl a vypadá to, že pomeranče dokonce dozrají.

Tarocco jsem drasticky sestříhala a na jaře vypadal jako pahýl. Výrazné omlazení mu ovšem prospělo a vypadá nádherně. Příští rok od něj očekávám spoustu krásných krvavě červených pomerančů.