Letos na jaře jsem byla velmi spokojená s výsledkem svého premiérového snažení vytvořit z použité zeminy v bílých nopových válcích kvalitní substrát. Nopáky jsem postavila už bez podmisek na záhon, aby se tam mohly dostat žížaly a na povrch jsem jim servírovala neodolatelné pochoutky. Žížaly cestovaly nahoru a dolů a dokonale masu provzdušnily. Válce jsem pečlivě zalévala. Výsledný substrát byl skvostný a já jsem ho smíchala ještě s kompostem a koupenou zeminou. Ušetřila jsem spoustu peněz. Spotřeba zeminy je každoročně obrovská, takže recyklace je věcí naprosto nezbytnou.
Nopáky už jsou téměř všechny rajčat prosté a tak jsem začala s kompostováním. Do každého jsem nacpala optimistickou dávku holubinců. Optimistickou proto, že jsem se telefonicky u kamaráda ujistila, že mám po vyčištění holubníku dva pytle jisté. Na zahradě momentálně roste spousta šťavnatých kopřiv a já si z nich vařím čaj, nebo je nacpu do odšťavňovače spolu s jablky, mrkví a červenou řepou. To je teda pro organismus antioxidační pecka. Kopřiv je hromada a tak jsem je nastříhala a založila jíchu. Budu s ní zalévat zeminu ve válcích. Žížaly budu rozmazlovat lógrem z kafe, zbytky z odšťavnovače a občas jim uvařím nějaký zeleninový vývar.
Momentálně se na sluníčku vyhřívá opuncie. Z jednoho článku dovezeného z Toskánska mám nádhernou rostlinku a těším se, že příští rok ukáže nějaký kvítek.