Rozhodla jsem se, že dramaticky snížím svoji uhlíkovou stopu na naší planetě. Nebudu kupovat nic nového. Dojedu všechna trička, svetry, mikiny, bundy, jeansy a boty. Zdroj kvalitní obuvi mám, protože moje neteř Kateřina má o malinko větší nohu, než mám já, a tak jsem v poslední době přišla k velmi zachovalým kouskům. Nebudu navštěvovat knihkupectví a pořídím si průkazku do knihovny. Dcera, která byla účastna mojí úvahy, jen lehce pozdvihla obočí a konstatovala, že už nyní, kdy se mi kupříkladu jen práší na auto v garáži, je moje stopa naprosto nečitelná. Nevadí, jdu do toho.
V souladu se svým závazkem jsem nekupovala pro svůj krásný vodní melounek novou kanalizační trubku a za něco málo slivovice jsem si ji vyžebrala u kamaráda. Není sice tak vysoká, ale já jsem holka šikovná a poradila jsem si. Jako základnu jsem využila černý kyblík bez dna a naplnila ho zeminou. Trubku jsem posadila do kyblíku a taky do ní nacpala velmi výživný substrát s pískem, který prý melouny potřebují. Třešinkou na mém dortu je pak květináč s rostlinou.
Toto řešení má jednu jasnou výhodu, rostlinu jsem nemusela přesazovat a tak riskovat poškození kořenů. Květináč jsem volila s velkým počtem drenážních otvorů a tak si melounek může pustit kořínky hodně hluboko. Zálivku budu směřovat hlavně do byblíku a budu tak rostlinu motivovat, aby si pro vodu došla. Upustila jsem od pěstování na okenním parapetu v obýváku, ve skleníku mu bude lépe.
Hmm, to jsem tedy zvědavá, jak tohle dopadne 🙂 . Držím palce tobě i melounkovi 🙂 .
Tak tohle totiž dopadne skvěle, cítím to v kloubech 🙂 Nebo že by to byla artritída?
Rozumím tomu, člověk toho k životu moc nepotřebuje…🙂
Hlavně zdraví a můžeme si nějakou zeleninu vypěstovat! :))
Amen!