Dnešní den nezačal moc slavně. Do kafe jsem si místo skořice omylem nasypala grilovací koření. Těsně u stolu s počítačem jsem zakopla o kobereček a polovinu druhé kávy tentokrát už se skořicí vylila na zem. Uvařila jsem si čaj a kolem stolu mám krásně vytřeno.
Mám radost z toho, že den už je malinko delší a vůbec mi nevadí, že často prší. Vydala jsem se do sklepa pro brambory a protože je moc nejím, tak mě překvapilo, že už mají výrazné klíčky, nemáme moc vhodný sklep. Okamžitě se mi v hlavě zrodila myšlenka, že bych si mohla nějakou bramboru někam zasadit. Dostatečně velikých nádob mám dostatek, ale pak jsem objevila odložené textilní květináče a došlo mi, že to je přesně ono. Tak jsem květináče mírně srolovala, dno jsem vystlala hmotou z plastového černého pytle, která momentálně díky nízké teplotě nepracuje, ale krásně voní siláží. No tak budu mít toho rychlokompostu o něco méně. Na zahradě jsem otevřela nový kompost, který vypadá náramně a brambory do něho zasadila. Dva květináče jsem umístila do skleníku a zalila. Mám se zase na co těšit a proč chodit do skleníku. Sluníčko pomalinku zvedá svoji pouť po obloze, do skleníku svítí o něco déle a už se dá uvnitř v pohodě vypít kafe nebo čaj a koukat, jak rostou třeba ty brambory.
Hm, podle lunárního kalendáře by se dnes mělo na zahradě jen uklízet a nic nevysazovat, protože to špatně zakoření. Tak se tuto informaci pokusím před svými dvěma bramborami zatajit. Ovšem pozor! Můj oblíbený ruský lunární kalendář považuje dnešek vhodný pro výsevy. Tak jsem malinko zmatená. Ale stejně jsem dnes nic vysévat nechtěla.