Dospěla jsem k názoru, že lamentovat nad tím, že se ráno budím hodně brzy, nemá cenu. Udělám z toho naopak výhodu. V noci je levnější energie a tak jsem dnes ráno zahájila pečení vánočního cukroví. Podlehla jsem nátlaku okolí.
Moje cukroví je vyhlášené a dostalo se mu ocenění i za hranicemi a to v Rakousku. Používám jen velmi kvalitní suroviny a vytunila jsem design. Každým rokem zásobuji tímto skvostem nejen rodinu, ale taky spoustu známých. Za utrženou almužnu, jak tvrdí moje sestra, si udělám nějakou drobnou radost. Letos jsem oznámila, že Vánoce, pokud nebude možné je strávit s rodinou, ruším. Vyšroubovala jsem tak cenu za svoje cukroví na vice než dvojnásobek. Nad tím je potřeba se zamyslet, páč i ta následně pořízená radost bude dvojnásobná.
Tak jsem dnes začala. Jednoznačně nejoblíbenějším druhem jsou medové trubičky a kornoutky, které naplním skvělým karamelovým krémem a letos udělám část s karamelem slaným.To bude radosti 🙂
Taky to u nás už voní vanilkou, citronovou kůrou, máslem a skořicí. Máma našla recepty z první republiky po babičce, tak si připomínám, co mi nejvíce chutnalo v dětství.
Tak mě v dětství cukroví nijak nezajímalo, máti sice napekla dostatečné množství a krabice pečlivě uschovala, nicméně otec to vždy vyčmuchal a skoro všechno snědl 🙂
Pamatuji si, že jsme něco protlačovali strojkem na maso a vše mi připadalo suché. Takže moje současné výtvory jsou všechny hodně krémové.
U nás právě pekla babička, máma nikdy. Cukroví bylo křehoučké, voňavé a plněné úžasnými krémy (na ty krémy bohužel v babiččině kuchařce recepty nejsou). Recepty pocházejí z doby, kdy jako továrníkovic dcera nemusela na ničem šetřit. Pravá vanilka a máslo, žádné náhražky. Dělávala jsem jí „přines, podej, ušlehej“, tak jsem se toho moc nenaučila. Od té doby, co babička není, hledám to její cukroví, po čichové a chuťové paměti. Dřív jsem raději dělávala nepečené cukroví a tu magořinu kolem vánoc, když holka vyrostla, spíš bojkotovala. Bavit mě to začalo až loni a máma prohlásila, že to cukroví je jako od babičky. A před týdnem mi dala ušmudlaný, ručně psaný sešit, který babička kdysi schovávala v příborníku. Vůbec nechápu, proč mi ho nedala už dřív …
Já bych také chtěla radost, co recept, šlo by to? :))