Při otevření dveří do skleníku člověka skoro omámí nádherná citrusová vůně. Je to parfém, který se mi nikdy neomrzí a momentálně má na něm největší zásluhu kvetoucí citroník Meyer. Kvést se chystají taky grep a citroník Lisbon. Ve skleníku se stromečkům díky spoustě sluníčka moc líbí a s účastí se koukají na ty nešťastlivce, kteří už se díky své velikosti do skleníku nevešli a neustále s nimi cloumá vichr. Obří pomerančovník Tarocco to snáší statečně, ale plody už nezvětšuje a na nějaké to dozrávání už nemá energii. Naopak pomerančovníku Chinotto uzrály naráz všechny plody a rostlinka si bude moci po sklizni konečně odpočinout. Letos na ní totiž uzrály pomeranče loňské i ty letošní. Nádherný a obrovský je poslední plod grepu. Citrusy jsou ve skleníku šťastné a spokojené a do zimoviště se nijak nehrnou.
Krásně zrají fíky a i ty plody, kterým jsem nevěřila, se začínají krásně nalévat. Už si dokážu živě představit, jak moje sbírka fíkovníků a citrusů bude vypadat v nové obrovské zimní zahradě, kterou nám ovšem mezitím výrazně zdražili.
Ze skleníku už jsem odnesla dvě kurkumy a jednu cherimoyu a vůbec nevím, co s nima. Já ty tropy prostě neumím.
Hurá, svítí sluníčko!