Dumala jsem nad důvodem, proč přestala plodit okurka Minisprint ve skleníku. Listy vypadaly na již velmi pokročilou dobu velmi dobře, žádní škůdci se letos na rostlinkách nepřiživovali a nevyskytly se choroby. Zalévala jsem dostatečně a dokonce i nějakou výživu jsem jí poskytla. Příčinu jsem objevila, až jsem se podívala za kyblík, ve kterém okurka roste. Holka se snažila vložit veškerou energii do při sklizni opomenutého plodu a tvorby spousty semen. Onen plod je na Minisprint přímo obrovský a semínek v něm bude spousta, ale odrůda je hybridní. Možná na zkoušku nějaká vyseji. Rostlinku jsem za neskutečné představení během sezóny pochválila, plodila báječně po celou dobu a nať už je v kompostu.
V sáčku jsem objevila poslední tři originální semínka. Přečetla jsem si, že tato partenokarpická okurka je vhodná pro celoroční pěstování v rychlírnách a tak jsem semínka nechala vyklíčit. Pěstování právě této odrůdy za oknem se mi osvědčilo a já mám v plánu nějaká drobná vylepšení. Nebude zatím potřeba rostlinkám přisvětlovat, dny jsou ještě dostatečně dlouhé.
Zdokumentovala jsem rozdíl v mohutnosti kořenů rostlin rajčat, které vegetovaly v kyblících bez dna a těch rostoucích na vyvýšeném záhonku. Tenké vlásečnicové kořínky se po vytažení ze zeminy samozřejmě přetrhly, ale rozdíl je obrovský. Kořeny rostlin na záhoně byly především rozprostřené těsně pod povrchem a nešly si pro vláhu do hloubky. Nepřehřívaly se jen díky vysoké vrstvě mulče. Zalévat bylo potřeba mnohem častěji. Všechny rostliny byly ale krásné, zdravé a poskytly velmi bohatou úrodu. Výhoda byla ještě jedna, kolem kyblíků nerost žádný plevel, protože neměl vodu.