Včera po probuzení jsem zaznamenala, že mám slušně dobité baterie a energii dostačující na více, než je čtení knížky a popíjení kávy. Tak jsem svoje síly věnovala zahradě. Nejprve jsem obrala ostružiny, které opět nádherně plodí a opět o ně nikdo nejeví zájem. Tato situace se ovšem mění ve chvíli, kdy jsou už v krabičkách a naskládané v mrazničce. Ze šesti keřů už jsem nechala jen dva a ony plodí jako o život. Nikdy jsem nepozorovala, že by se na našich ostružinících vyskytovaly nějaké choroby či škůdci.
Chvíli jsem nerozhodně postávala před záhonkem, kde se nekontrolovaně rozrostl jahodník Malwina, který ovšem velmi mizerně plodil. Rostlinky soutěžily s rozličným plevelem, kdo zabere více místa a uspěli všichni. Vyhrnula jsem si tedy rukávy a postupně veškerý porost vytrhala a umístila na kompost. Hmoty bylo opravdu hodně. Dala jsem si závazek, že záhon vyčistím, aniž bych jedinkrát šlápla na zeminu a tím ji udusala. Díky mým dlouhým rukám a zvládnutému balancování na položených vinohradnických sloupcích jsem to dala. Půda je krásně kyprá a živá. Moje žádost o posečenou trávu byla vyslyšena a já jsem tak mohla bohatě záhonek namulčovat. Jsem s výsledkem svého snažení spokojená, jen jsem zjistila, že celé odpoledne pracuji ve stínu a to by se rajčatům, které mám v plánu na tom místě pěstovat, nelíbilo. V tomto období potřebují spoustu sluníčka, aby stihla dozrát a to jsem zde chtěla postavit zastřešení. Na tomto místě kdysi stával fóliovník, který jednoho dne uletěl a tím mi ušetřil spoustu práce s jeho likvidací. Dnes budu pohyb sluníčka sledovat a na zastřešení budu muset najít místo jiné, což v našem hekticky rostoucím lesoparku bude problém. Ještě před dvěma lety mi na můj právě zrekultivovaný prostor krásně svítilo slunce.
Náš vinohrad a sad v jednom vydává právě plody výhradně manželova snažení a je proto dobře, že se naše spotřebiče rozrostly o sušičku a nově taky mrazničku.