24. září 2021

Vyvěsila jsem snad dostatečně vysoko nopové ohrádky, ve kterých rostla již odplozená rajčata a doufám, že si z nich ta ostatní vezmou příklad. Sezóna už je dlouhá a pro mě začíná již v lednu výsevem rajčat pro klonování. Mám snad taky nárok na nějaké nerajčatové období. Ovšem některé odrůdy mají v popisu práce plodit do prvních mrazíků a to je většina ruských rajčat jako třeba 100 Pudov. Plody už nejsou tak hmotné a dokonale tvarované, ale o to lépe chutnají. Stejně se tváří třeba Puzata Hata, která se už dávno zařadila mezi moje stálice.

Ve skleníku to kvete a plodí a já mám velikou radost, že se na mě nevykašlal panašovaný citroník, který jsem neomylně nechala tři roky po sobě důkladně zmrznout. Byl potřeba tak radikální střih, že už jsem ani nedoufala. Stromek je nádherný, má spoustu malých plodů a já jsem mu slíbila, že už ho vždy včas zazimuji a na jaře budu trpělivá s vynášením na dvůr.

Jeden kamarád mi snad laskavě sdělil, že kdyby potřebovali do nějaké pohádky v televizi čarodějnici, že by se vůbec nenadřeli s maskováním. Mám jen několik hodin na to, abych se tuto situaci pokusila změnit a to ještě musím stihnout návštěvu zubařky a upéct štrůdl. Jedeme do Prahy popřát Olivii k dosaženému prvnímu roku života a já vůbec nepotřebuji, aby se mě to dítě leklo. Obzvláště když bude přítomna i druhá luxusní slovenská babička, taky Jana. Takže o víkendu si prosím nějaký ten příspěvek napište do komentáře sami a já si ho s radostí přečtu.