27. květen 2021

Při ranní obchůzce zahrady dnes bylo něco jinak. Nic nelétá vzduchem a stromy se neohýbají až k zemi. Výjimečně nefouká. Včera to ovšem opět stálo za to.

Po loňském velikém úspěchu mých rajčátek Bibi a Mini jsme se domluvili s firmou SEMO, že zase něco vymyslím. Rozhodla jsem se pro odrůdy Valdo a Datlo a budu je pěstovat v originálních air-pot květináčích. Věřím, že tento rok bude situace příznivá a zástupci mé spřátelené firmy budou moci přijet na letošní druhý ročník výstavy rajčat.

Vysela jsem dvě semínka nádherné odrůdy Pink Siberian Tiger a obě rostliny se chovají úplně stejně, jako jednovaječná dvojčata. Jedna rostlinka bydlí ve skleníku a druhá je zkoušená nechutným počasím venku. Obě vytvořily bohaté první květenství a hlavní výhon tím definitivně ukončil růst. Kdybych nebyla lajdák a poctivě vylámala všechny zálistky, tak bych byla bez úrody. Ponechala jsem tedy oběma výtečníkům dva nové výhony a budu sledovat, co si na mně zase vymyslí.

Moje počasím těžce zkoušené citrusy se navzdory několika omrznutím, neustálému poletování po dvoře a vytrvalým přívalům vody začínají probouzet k životu. Budu jim muset vymyslet nějaký přístřešek, jinak je nemá smysl trápit.

Po dlouhé době přijel domů syn. Je to už třicátník, ale pořád můj chlapeček, kterému na snídani uvařím jako v dětství dobrou ovesnou kaši s nádhernými a chutnými jahodami. Pokud ovšem nevstane až k obědu. To brzké ranní vstávání po mně tedy nezdědil.