Každoročně pěstuji spoustu odrůd rajčat a to výhradně ty indeterminantní – tedy s neohraničenou formou růstu. Takové rostliny jsou schopné při dokonalých podmínkách růst do nekonečna, bývají tedy hrozně vysoké, špatně se uvazují a hodně jim vadí u nás stálý vítr. Pěstuji tedy rajčata na dva a více výhonů. Mám vysledováno, že poskytnou mnohem větší úrodu. Obzvláště cherry odrůdy si při takovém způsobu pěstování doslova lebedí. Na jednom výhonu nechávám šest až osm plodenství, takže při při třech výhonech je úroda velmi slušná a rostliny to při správné výživě zvládají v pohodě.
Kdysi se mi stalo, že mi rostlinka De Brarao Red Ve skleníku namrzla, shodila všechny listy a zůstal jen 20cm vysoký kus stonku. Nevyhodila jsem ho, on pustil tři krásné rovnocenné výhony a já jsem každý z nich uvázala k samostatné opoře a to co nejdále od sebe, aby rostlina byla vzdušná a na listech se zbytečně nedržela vláha. Na každém výhonu plně dozrálo šest vijanů a rostlina byla velmi krásná a každý ji obdivoval. Letos jsem tak vytvarovala odrůdu Mr. Brown a pokaždé jsem se u ní musela zastavit, jak vypadala perfektně, obsypána velikými hnědými masitými plody.
Někdy se rostlinka sama rozdvojí, jindy je potřeba vybrat jako další výhon jeden ze zálistků a nejvhodnější je ten pod prvním vijanem, ostatní je potřeba velmi pečlivě odstranit.
Jinou kapitolou jsou odrůdy deklarované jako semideterminantní či determinantní. Zde je pěstování na několik výhonů nutností. Já mám v plánu letos takové rostlinky pěstovat a povedu je na tři až čtyři výhony. Rajčata vysadím dále od sebe a opět se budu snažit je uvázat tak, aby si výhony navzájem nepřekážely a nebránily tak proudění vzduchu a rychlému obeschnutí třeba ranní rosy.