Dvě rostliny rajčat, na které nezbylo místo v bedničce ani společném truhlíku si hlasitě řekly o přesazení. Květináč, který vyfasovaly 3. prosince už dokonale prokořenily. Rajčata už jsou docela vysoká a tak jsem hledala co nejvyšší nádobu s tím, že rostlinky zapustím co nejhlouběji, no povedlo se to jen o kousek.
Zeminu jsem namixovala velmi vzdušnou ale nikoli přehnaně výživnou. Nemám zájem mít za chvíli rostliny až u stropu, snažím se je držet při zemi, aby se soustředily na tvorbu kvalitního kořenového systému a co nejsilnějšího stonku, aby měly živiny co nejpohodlnější cestu od kořenů nahoru a od listů směrem dolů. V krbu jsem našla nádherně prohořelé polínko, které se mi krásně rozpadlo v rukou. V zemině budou uhlíky sloužit jako lapač přebytečné vlhkosti a nevyužitých živin, které budou dle potřeby postupně uvolňovat. Tentokrát jsem nepřidávala zeolit, ten už byl obsažen v použitém recyklovaném substrátu z nádoby po paprice.
Skákla jsem si koupit odrezovač s vysokým obsahem kyseliny orthofosforečné a dnes mám v plánu výrobu monofosfátu draslíku, který moje rostliny potřebují právě pro dokonalý rozvoj kořenů. Už ten fosfor měly dostat dávno. Dnes budu muset opět zvýšit konstrukci, na které mám dost amatérsky upevněnou zářivku, rajčata už se jí začínají zase dotýkat.
Jani , aký máš postup na výrobu toho monofosfátu? Mne už Maglia Rosa a Blaue Zimmertomato začínajú nahadzovať púčiky , ale obávam sa, aby ich v takomto počasí nezhodili.
Abych vyrobila monofosfát, tak jsem se musela vrátit do svých vysokoškolských let, vyhledat a najít patřičnou literaturu. Dokonce jsem kontaktovala svého po praktické stránce šikovnějšího spolužáka a spolu jsme můj pokus doladili. Nechám si s dovolením tento recept zcela výjimečně pro sebe. Jde pro mně o strategickou věc a informace jsou ve světě hodně drahé.
Chápem, Jani, ale už som si monofosfát zohnala, tak si ho nemusím vyrábať.
Tak to je dobře.