17. srpen 2020

Dnešní ranní procházka po zahradě mi udělala dobře na duši, s tělem je to horší, cítím se totálně utahaně a vyšťaveně. Veškerou energii ze mně včera vysáli zákazníci, kteří tlačí ve svých nákupních košících obrovské množství potravin. A to i v neděli, kdy by se měli kochat nádhernou přírodou nebo cákat v bazénu. Já bych takovým způsobem své těžce vydělané peníze neutrácela. Stačí mi kousek kvalitního žitného chleba a rajče.

Velikou radost mám ze svých několika mladičkých sazenic révy, které se mají k světu a odrůdě Banketnyj jsem si drze dovolila ze zvědavosti ponechat nějaký ten střapec k dozrání. Snad jsem název napsala dobře, když tak mně Mirek opraví, tedy pokud ještě žije. O révu se vzorně starám a neměla jsem důvod ji ošetřovat proti chorobám, žádné se na ni kupodivu nevyskytly.

Tomel Nikitskaja Bordovaja shodil téměř veškerou násadu plodů a ponechal si jich jen devět. Patrně se momentálně na víc necítí. Stromek mi v porovnání s dalšími dvěma připadá smutný, tváří se dost zvadle a já mám podezření na nějaký problém s kořeny.

Nadšená jsem opět z Asiminy. Občas nakouknu do husté koruny a jsem spokojená, plodů je opět velmi mnoho. Na jaře to tak nevypadalo, měla jsem dojem, že opylování nebylo letos dostatečné. Patrně bylo. Jak plody nabývají na hmotnosti, větve se hodně sklánějí k zemi. Asimině letos mimořádně prospěl dostatek vláhy a vypadá božsky.

Několik plodů na venkovním obřím fíkovníku už dozrálo a jsou sladké jako cumel. Mládež v nádobách se taky snaží, jen mají neuvěřitelnou potřebu vody. Najdu nějaké vhodné místo a založím plantáž, některé kousky už by měly jít do země, jsou na to dostatečně připravené.

Citrusy jsou ve formě a taková mandarinka Miyagawa si troufla udržet spoustu plodů, snad to dá, věk už na to má. Dnes se pokusím namíchat citrusům nějaké to hnojivo a složení už zvolím podzimní se zaměřením na zrání plodů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *