Momentálně je u nás na prázdninách moje neteř. Je to talentovaná umělkyně a tak jsem ji požádala, zda by mi nenamalovala obrázek s rajčatovou tématikou. Moje přání bylo vyslyšeno a já dostala krásný dárek s komentářem “ Je to naprosto příšerné, hlavně to teto nikomu neukazuj a pokud ano, tak nesmíš říct, kdo to maloval !“ Obrázek je tmavý až dekadentní, to dítě je zrovna v těžké depresi. Ani se neodvažuji zeptat, nač je tam ten provaz. “ Teto můžeš mi prosím dát papír, já ti na něj napíši všechny své nedostatky?“ Papír nedostala, tak veliký formát já nevedu. Co já bych dala za to, abych byla mladá, vysoká, moc hezká, hnědooká blondýnka se 14 lety na kontě a vším teprve před sebou.
Objednala jsem si další kousek a oba si umístím nad svoji nádhernou novou postel.
Hmm, malovat neumím, zpívat neumím, v jejím věku jsem byla těžce poďobaný prcek s odstátým uchem…se divím, že ještě žiju 🙂 Pravda, nebyly sociální sítě s těma všema lidma, co jsou nejkrásnější na světě, nejchytřejší a bla, bla a 14leté holce řeknou, ať se jde raděj oběsit. A ona jde. Tohle by mne děsilo, odstříhnout a jít někam reálně, třeba do atletiky 😉 Ač obraz je krásný, umělecká dráha je na tohle ještě nebezpečnější, je tam moře času se v sobě pitvat a tu melancholii si pěstovat. Takže provázky jí dej, ať ti pouvazuje rajčata 😉
V tomto věku jsou holky na svůj vzhled citlivé. Máš pravdu, že my na to neměly čas. Já v jejím věku byla aktivní sportovec a od rána do večera běhala po tenisových kurtech. Do té doby jsem měla mindrák z toho, že jsem hodně vysoká a ejhle, u tenisu to byla veliká výhoda a já svoje soupeřka drtila dělovým servisem.