V noci mělo hodně pršet, ráno je sice na zahradě mokro, ale ve srážkoměru se choulí jen několik neměřitelných kapek. Vlhko dostatečné jen pro šíření houbových chorob, tahat konve budu muset stejně. Do skleníku rozhodně.
Můj okurkový prales se začíná skvěle cítit pod stínící tkaninou. Mě sice připadá ve skleníku docela tma, ale okurky si libují a ani je nenapadne protestně svěšovat listy. Je fakt, že se dá uvnitř v pohodě popíjet pivko a člověk se necítí uvařený. Zlikvidovala jsem jednu rostlinu odplozeného rajčete a kvalitní zeminu jsem měla v úmyslu podrobit recyklaci. Po vysypání kyblíku jsem zjistila, že jeho obsah je totálně zamořen malými zrzavými mravenci. Kořeny rajčete tomu odpovídaly, byly naprosto nedostatečné, divím se, že vůbec rostlo a plodilo. K vysazení malé sazeničky okurkomelounu jsem byla nucena použít kompost. Co nejdříve do kyblíku umístím větvičky jehličnatých stromů jako prevenci proti savým škůdcům. Přidám i nějakou lepovou desku.
Nádherná je jako obvykle Asimina, letos vypadá díky dostatku vody impozantně. Plody má, ale v husté koruně nejsou moc vidět. Mám ze stromku velikou radost. Fíkovníkům v nádobách moc prospívají pravidelné koupele ve velikém hrnci s vodou, tolik plodů jsem ještě nikdy nezaznamenala a to i u těch nejmladších rostlinek. Některé plody už jsou nádherně veliké a u pozdních odrůd si ještě počkám. Snad bude počasí příznivé jejich dozrání. Rostliny v nádobách mohu naštěstí na podzim přemístit do již volného skleníku.