15. červenec 2020

Půl kila jahod u nás stojí 90 korun. Jsou nádherné, jako z plakátu. Lidé je k mému naprostému údivu kupují. Já bych tolik peněz za zcela jistě chemické krasavice rozhodně nedala. Ihned jsem se začala stydět za přístup ke svým jahodníkům a za lenost se sehnout a sklidit krásné jahody v bio kvalitě. Ihned vše napravím a najdu každou jahůdku i tu dokonale schovanou pod listy, dokonce i tu, kterou mírně okousal slimák nebo mravenci, na zmrzlinu dobrý.

Ve skleníku se roztahují okurky a vytlačují vše ostatní. Snažím se jednotlivé výhony vést pod stropem na levou stranu, kde je volno. Bohužel jsem netušila, že se tak mohutně rozrostou a ony mi utlačily všechny žluté melouny, no nevadí, nějaký ten meloun si občas v akci koupím. Příště budu prozíravější. Vysela jsem poslední tři semínka okurkodýně nebo okurkomelounu a už mám nádherné sazenice. Ty první z raného výsevu nedaly tu neustálou zimu a odešly do věčného kompostu. Při druhém pokusu je vysadím do skleníku do kyblíků po odplozených rajčatech. Moje okurky neobdivuji jen já, ale i náhodní návštěvníci z řad hmyzu a nemyslím tím otravné molice.

Je neodpustitelné, že mně nenapadlo dříve, umístit do skleníku větvičky jehličnatých stromů, nebo malé sazenice smrčků v květináčích a nebo dokonce mulč z jehličí. Dávno přece vím, že silice jehličnatých stromů odpuzují spoustu savého hmyzu a taky houbové choroby je nemusí. jehličí ve formě mulčování by určitě lehce okyselilo půdu, což by nevadilo. Zapravila jsem do země hodně popela a okyselením by se uvolnila spousta důležitých prvků, jako je třeba vápník nebo železo.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *