Opět mně vytočili slizáci, kteří mi ožrali veškeré květy na cuketách a už si brousí zuby na malé plody. Už mně nebaví rozhazovat granule, jsou věčně namoklé a klukům to nešmakuje. Taky to leze do peněz, bo já musím mít všechno eko. Tak jsem obětovala trochu svého večerního piva a viníci se chytili. Způsob velmi účinný a levný, pokud zrovna nepopíjím Kelt.
Fakt, že dokážu vypěstovat nádherná a zdravá rajčata už jsem vstřebala, na skutečnost, že jsem dokonale vytunila pěstování paprik už jsem si zvykla, ale letos mně fascinují okurky. Když ráno dojdu do skleníku a samozřejmě pozdravím, tak kouknu na rajčata, pozdravím se s paprikami a pak se zamilovaně zahledím na okurky. Podařilo se mi vypěstovat nádherné rostliny prosté jakéhokoli nedostatku a úplně bez škůdců. Pro někoho samozřejmost, pro mně příjemné překvapení a veliký úspěch. Příští rok se jim budu věnovat na plný úvazek.
Dnes se těším, že sklidím svoji první letošní hlávku špičatého zelí a udělám z ní nějakou velikou dobrotu k obědu. Příští rok už se nebudu tak zarputile bránit vypěstování právě třeba zelí ve skleníku. Po konzultaci se svým ruským biochemickým kamarádem už teď vím, jak snížit v takto pěstované zelenině obsah dusičnanů na pro mně přijatelnou hodnotu.
Radost mi dělá rajče Jahodo, které roste přímo zběsile a tvoří velmi bohaté složené vijany, napočítala jsem na tom spodním zatím 25 plodů a to ještě nejsou zdaleka všechny, vijany výše jsou ještě bohatší. SEMO se mnou bude spokojené.