Vyrobila jsem si improvizovanou dlahu a zafixovala svoje polámané prsty u nohy. Můj muž mé samouzdravování už nekomentuje, jen kroutí hlavou, až prý budu chtít zavézt na chirurgii, mám dát vědět. Sádra na noze je ovšem to poslední, co teď potřebuji. Naordinovala jsem si tedy převážně práci v sedě. Moje citrusy nasadily enormní počet plodů a tak jsem vzala malé nůžky a přistoupila k probírce plodů. V hustých korunách začaly díky neustálým přeháňkám zahnívat staré okvětní lístky a byl nejvyšší čas stromkům pomoci. Speciálně mandarinky to s násadou letos hodně přehnaly a po dvoře se válely stovky malých plodíků.
Večer mně z jahodového záhonu vyhnal déšť, měla jsem co dělat, abych stihla utéct pod střechu do garáže. Vypadalo to, jakoby se nad naším domem zastavil obrovský nacucaný mrak a někdo mu skalpelem rozříznul břicho. Vyvalily se spousty vody a dvůr byl za několik minut pod vodou. Okapy vodu nestíhaly brát a vodopád se mi řinul na borůvky, kterým voda prospěje, ale já měla strach, aby se nepolámaly větve nacpané už docela velikými plody. Přes korunu našeho obřího ořešáku bylo vidět svítící slunce a já měla dojem, že prší fakt jen na našem břehu a za vodou je sucho.
Budu muset dnes dopajdat k záhonům a pokusit se umlácenou půdu nakypřit. Velké množství vody vytlačuje z půdy vzduch a tím pádem i kyslík a kořeny přestávají dýchat. Je fajn, že jsem stihla sklidit většinu jahod. Hodně vody prospívá maliníkům a ty už se pod obrovskou násadou plodů sklánějí hodně k zemi, chtělo by to nějakou ohrádku. Pokud vše dozraje v pořádku, nebudu vědět, co s malinami. Jahody už jsem začala cpát do mrazničky.
Nemusím k Amazonce, tropický prales s obrovskou vzdušnou vlhkostí mám na zahradě.
Včera ráno jsem do skleníku umístila tři lepové desky a dnes jsou téměř plné. Dvě jsou přecpané molicemi a na jednu si zasedly mšice -prý smutnice. Dnes rozhodně namíchám mýdlový postřik a místo vody použiji odvar z estragonu, pelyněk nemám.