27. květen 2020

Pokud venku panuje nevhodné počasí a to panuje, pokud se nedá na zahradě pracovat a to se nedá, tak je řada na mých dalších zálibách a jednou z nich je četba knížek. Přečtu jich opravdu hodně, moje knihovny praskají ve švech a to jsou tam knížky ve dvou řadách, těch vzadu je mi líto, nejsou vidět.

Taky docela ujíždím na zmrzlině a tak přiložím foto a to hlavně jako inspiraci pro Radku, co má nachystat, až zase zavítám na návštěvu, i když bábovka a šťáva – taky dobrý 🙂 Tyto dva koníčky nebezpečně ohrožují moji linii, takže jsem byla ráda, že se včera odpoledne vyčasilo a já se až do setmění snažila ony jouly spálit.

Je obrovské mokro a nastala tedy právě vhodná doba na to, aby se projevily pozitivní důsledky mé důkladné podzimní přípravy půdy. Doufám, že zeolit a dřevěné uhlí nasály co nejvíce nadbytečné vlhkosti a budou ji postupně podle potřeby rostlin uvolňovat. Je docela poznat, na kterém záhonu ony komodity jsou, zemina nemá strukturu bahna a hezky se sype. Všechny záhonky jsem nakypřila svým dlouhatánským trojzubcem, aby lépe vysychaly. Svoje krásné košťáloviny jsem pohnojila anaerobně vykvašenými kopřivami, které nesmrdí a voní kyselinou mléčnou. Vysadila jsem k nim afrikány, někde na obrázku jsem to viděla a líbilo se mi to.

Průběžně uvazuji rajčata, která rostou jako divá, je fajn, že mám dostatek vlastních bambusových tyček, alespoň k něčemu ta tráva slouží. Těsně před setměním jsem obešla zahradu a zlikvidovala spoustu slimáků, byli všude, parchanti.

Musela jsem začít podepírat větvičky kanadských borůvek, které se ohýbají pod nasazenými plody. Zjistila jsem taky, že budeme mít spoustu třešní, těším se.

Obávám se, že jsem těch joulů nespálila dostatečné množství, vynechala jsem večeři.