28. květen 2020

Ještě není ani sedm hodin ráno a já jsem se vrátila ze zahrady, provedla jsem postřik svých krásných rajčat. Nelíbí se mi ta vysoká vzdušná vlhkost a kapičky vody dlouho setrvávající na listech rostlin. Složení postřiku si tentokrát nechám pro sebe. Docela mně totiž vytáčí, že se začínám setkávat s tím, že někdo publikuje článek nebo napíše někam příspěvek a já zjistím, že si moje nápady, které vyšly jen a jen z mé hlavy, přivlastní a vydává za své. A to většinou aniž změní pro mně někdy typické vyjadřování a cituje mně doslovně.

Jaký já mám vlastně zájem na tom, aby měli všichni tak krásná a zdravá rajčata jako já? Žádný! Takže než se uklidním a poléčím svoje ego, tak na mých stránkách žádné své recepty zveřejňovat nebudu. Na zahraničních webech je jich dostatek a není třeba ani vládnout cizím jazykem, překladače to za člověka s radostí udělají. Navíc každý máme v hlavě nějaký ten mozek, tak je třeba ho občas zapojit do akce.

Cukety letos pěstuji podle návodu, který jsem napsala v nějakém článku a vůbec jsem netajila, že jsem se nechala inspirovat jednou šikovnou ruskou dačnicí. Sice jsem musela netkanou textilii z rostlin odstranit dříve, než začnou kvést, ale rostou tak bujně, že jim už byl tunel malý. Jsem zatím s tímto experimentem spokojená.

Jahodníky v truhlících stále plodí a už se přidaly i rostlinky na záhonech, úroda vypadá skvěle, rostlinky jsou bez příznaků chorob a nikdo mi je nežere, ani manžel.  Rozhodně je tento krásný výsledek zásluhou mojí nové experimentální zálivky a její složení zase neřeknu. Snažte se všichni sami a já si to pak s radostí přečtu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *