9. březen 2020

Pokračuji se svým letošním brukvovitým experimentem. Ve skleníku už dosáhly rostlinky správné velikosti a já jsem začala s jejich vysazováním na venkovní záhon. Několikrát jsem obešla zahradu ,abych zvolila to správné místo, ale ona není při mém katastrofálním nedostatku místa žádná volba snadná. Nakonec jsem vybrala místo, kam měla být vysazena oválná rajčata na sušení, ta půjdou patrně do vyhnanství na pronajatou zahradu. Každé minirostlince jsem dopřála bezpečí v části pet lahve. Tohle má svůj význam. Půda na tomto záhoně je předpisově připravená a já už plodiny nebudu ničím hnojit, ale pouze mulčovat vysokou vrstvou posečené trávy – to si ještě počkáme -abych dosáhla její fermentace a tak dodala rostlinám ty správné živiny. Petka by měla zabránit tomu, abych si zrovna nezfermentovala i zelí a květák. Na záhon budou umístěny oblouky a netkaná textilie.

Vysazená rajčata ve skleníku vypadají velmi spokojeně, jakoby se labužnicky protáhla, nasála volnost a obrovský prostor a díky světlu ze všech stran krásně narovnala listy. Snad k nim brzy přidám i ta zbylá dvě trápící se na parapetu. Rajčatům velmi vyhovuje obrovský rozdíl mezi nočními a denními teplotami a právě toho si zrovna užívají v míře dostatečné.

Paprikám jsem namíchala drink ve formě nového fermentovaného čaje, krásně voněl a vypadal velmi výživně, rostlinky to ocenily téměř okamžitě. Těm se naopak na parapetu velmi líbí.