21. březen 2020

Tak dnes to bude bez sluníčka, venku je tma jako v pytli, fouká a prší.

Každý den přesazuji papriky, jsou veliké, potřebují objemné květináče a já jsem ráda, když zvládnu dvě za den, spotřeba substrátu je obrovská. Postupně je stěhuji do skleníku, líbí se jim tam a sluší jim to. Na parapet se už samozřejmě nevejdou, venku na sluníčku se tváří spokojeně, ale blíží se chladné noci. Tentokrát se nebudu courat po Tatrách, plynová bomba je plná, takže případný mráz nebude mít šanci. Vymyslím pro ně nějaký hodně výživný postřik. Do kvasné nádoby jsem nacpala nový obsah, tentokrát se spoustou kopřiv, bršlice, smetánky a samozřejmě slupku od banánu a ovesné vločky.

Společnost paprikám dělají jahodníky. Nemám je kam nasadit, trápím je v těsných truhlících a tak se jim snažím všemožně podstrojovat. Postříkala jsem je životabudičem a pohnojila fermentovaným hnojivem, okamžitě je to na nich vidět. Musela jsem použít postřik proti nějakým zvláštním mšicím, které pobývají v půdě. Dokonale na ně působí zálivka Coca colou, ale tu zrovna nemám. Po třech kouscích od každé odrůdy – Renesance, Karmen a Malwina – zasadím do štosovacího květináče, ale nebudu je dávat na sebe, jako mulč používám jehličí, krásně okyseluje půdu a jahody to mají rády.

Loni ve skleníku jako první plodila a předvedla nádherná srdce odrůda La Donna, proto jsem ji letos vysela opět a situace se opakuje. Je fajn, že jsem měla jednu rostlinu v záloze, ta první zmrzla.

Po dlouhatánské době jsem upekla chleba a z mého snažení vzešel neodolatelný pšenično-žitný mazlík. Skvěle chutná.