15. leden 2019

Poprvé v tomto roce je u nás bílo, není to žádná hromada sněhu, jen neparný poprašek, ale drží a venku je tak o něco více světla i navzdory zatažené obloze. Pro změnu jsem zase podlehla nějaké hnusné kloubní chřipce a včera jsem nepohnula ani malíčkem, dnes už pohnu dokonce i ukazovákem. Mám bohužel oslabenou imunitu a v práci se to viry jen hemží, lidé jsou nemocní a stačí se nadechnout v nevhodnou dobu a je zaděláno. Neměla bych o tom psát, pak si někdo může stěžovat, že to tady není o zahradě nýbrž zápisky z lazaretu.

Do věčných lovišť mi včera odešel, já k tomu taky neměla daleko, můj skvělý „fotící“ mobil. Nebyl to už žádný designový kousek, ale fotilo se mi s ním skvěle, taky jsem tam měla instagram a facebook. Samozřejmě mám nový, krásný a dokonale tenký přístroj, ale moc si spolu nerozumíme. Vyfocení rajčete Mongolský Karlík, nalezení jeho snímku v mobilu a následné nahrání do počítače mně tak vyčerpalo, že jsem si musela jít lehnout.

Mongolský Karlik se má k světu a důkladně prokořenil 400ml kelímek od jogurtu, řekl si tím o přesazení. Vybrala jsem květináč a přání mu splnila, s přestávkami kvůli totálnímu vyčerpání organismu jsem to během dopoledne zvládla. Začala jsem povrch půdy zasypávat černými uhlíky z krbu a rostlinám se to líbí, hlavně paprikám. Tuto odrůdu pěstuji prvně, rostlinku jsem vyškemrala od Evy a je mi sympatická tím, že se nevytahuje a naopak se drží při zemi. Mám s Karlikem určité plány, vyseji ještě nějaká další rajčata nízkého vzrůstu a to Kamenný kvítek od firmy Partner a ještě něco jsem vybrala z Ukrajiny.