27. říjen 2019

Dnes mám IQ na absolutní nule, občas mně tento stav postihne a zatím to byl vždy proces vratný. V takovém případě většinou nadělám při své práci více škody, než užitku. Neměla bych tedy dělat nic, ale to vygumovaným mozkovým závitům těžko vysvětlíte. Ráno jsem hudrovala, že je mlha a já měla jen totálně zapráskaná brýlová skla. Snažila jsem se něco málo nafotit a opět mlha, tentokrát bylo potřeba vyčistit čočku fotoaparátu, v tomto stavu ale nevím, jestli tyhle přístroje nějakou čočku vůbec mají.

Zvolila jsem tedy naprosto jednoduchou a minimálně nebezpečnou činnost a to ostříhání ostružin. V jejich blízkosti neroste nic, co bych mohla omylem ufiknout, maximálně bych se mohla prostřihat plotem k sousedům a tak kvalitní nůžky dnes nemám, ty jsou asi v kompostu. Několikrát jsem si pro ty nůžky šla a vždy jsem donesla něco jiného, nejdříve hrábě a pak konev s vodou. Při třetím pokusu jsem se fakt pekelně soustředila a nůžky donesla. Ostružiny jsem ostřihala, snad jsem vzala ty správné odplozené šlahouny, plot je nepoškozen a já zase nemám nůžky.

Pracovní úspěch mně tak povzbudil, že jsem se vrhla na jahody. Jsou příšerně zarostlé, já bych si chtěla vybrat nějaké pěkné sazeničky a taky jsem slíbila nějaké odnože Konvalince. Místo rýče jsem ovšem donesla mobil a vyfotila krásně plodící cherry Věra, ta se letos hodně povedla. Loni jsem ji pěstovala v nádobě a to nebylo ono. Skrze listy Věry jsem zahlédla ty jahody a vrátila se pro správný nástroj. Odnože má Konvalinka vzorně nachystané a já jsem se byla pro jistotu několikrát ujistit, že jsou to skutečně jahody a ne třeba trsy sedmikrásek.

Šla jsem posbírat suché prádlo, je přece krásně slunečno a teplo, jenže jsem žádné pověšené prádlo nenašla, bylo pořád v pračce.

Věřím, že se z mé indispozice vyspím.