Dovolená

Dovolenou jsme strávili v Chorvatsku na stejném místě jako loni. Místo nám vyhovuje, apartmán má velikou terasu, nachází se těsně u moře, kde je mimo jiné k dispozici písčitá pláž pro děti. Vše OK jen ty cikády ne, řvou jako smyslů zbavené. Pekelný sborový rachot s pracovní dobou od šesté ranní do desáté večerní, kdy konečně slyšíte vlastní slova a nemusíte je překřikovat. Kamaráda tak vyváděly z míry, že na ně několikrát vyběhl se smetákem v ruce, očesal při tom pokaždé třetinu úrody z přilehlého olivovníku a než se vrátil na terasu, už byly opět srovnané ve formaci a s koncertem pokračovaly o to usilovněji.

Odjížděla jsem s odhodláním, že budu každé ráno cvičit, dietit, hodně plavat a tudíž radikálně zhubnu. Na plnění svých předsevzetí jsem měla kupodivu spoustu času. Vnuk si záhy našel kamarádku a tak jsem nemusela stokrát za den poslouchat babičko ono, babičko tohle a babičko tamto. Je to Ukrajinka, která mluví česky, prohlásil, a my na základě této informace usoudili, že to bude Slovenka. V současných pražských mateřských školách patrně začaly převažovat jiné národnosti, než je ta naše – Moravská.

Životosprávu jsem porušila už druhý den, kdy jsme s kamarádkou daly ve dvou půllitr slivovice a pořádný kus voňavého šťavnatého „adidas“ bůčku – měl tři pruhy. Je samozřejmé, že obě tyto vzácné komodity byly v bio kvalitě. Neutopila jsem se jen díky mé nepříliš anorektické postavě, faktu že alkohol a bůček nadnášejí a bezpečné blízkosti velikého růžového nafukovacího plameňáka. Vařila dcera a to velmi chutně a zdravě, takže jsem lecos do konce pobytu napravila.

V kartách jsem prohrála úplně všechno a to nebývá zvykem. Že by bylo v dohledu štěstí v lásce ?

Znovu jsem si přečetla knihu mojí oblíbené autorky Marty Davouze, ve které popisuje pobyt v Bretani a znovu jsem se skvěle pobavila. Je obrovská škoda, že tato brilantní spisovatelka už bohužel nic nenapíše, anžto podlehla rakovině. Je tedy potřeba si užít každého dne, ale neusilovat jen o to, aby byl každý den příjemný, mít v životě nějakou vizi a směr a neuhýbat z nich. Je dobré si občas najít chvilku a zeptat se sám sebe, zda tam, kam míříte, vůbec chcete a hlavně proč, a zda to má skutečný smysl.