Tato odrůda s Japonskem v názvu je ruského původu, jedná se o středněrané, indeterminantní rajče s bramborovým listem a tmavými plody. Poprvé jsem ji pěstovala před dvěma lety, kdy jsem si pořídila fóliovník a nedopadlo to dobře. Rostliny sice rostly velmi bujně a měly spoustu plodů, ale díky nesnesitelnému vedru trpěly nekrózou a spousta z nich byla uvařená a plody znehodnocené. Letos jsem jí dala znovu šanci, vegetuje v plastovém květináči s uchy, venku je mnohem spokojenější a nasadila spoustu plodů. Plody mají od stopkové části tmavě zelenou barvu, která přechází do hnědé a nejtmavší jsou na špičce. Takové aroma a chuť, jaké mají tato tmavá rajčata, červené plody nikdy mít nebudou. Právě pro jejich skvělou a nezaměnitelnou chuť tyto odrůdy pěstuji. Včera jsem si z nich připravila letošní první tmavý salát a byl naprosto dokonalý. Jedna rostlina této odrůdy má u mě místo vždy jisté. Zelené plody utržené na podzim jsou schopné dokonale dozrát do předepsané barvy i výborné chuti.
To rajče jsem měl, nejenom, že má bramborový list, ale chutná i jako brambora. 😀 Jako syrová brambora jsem zapomněl napsat.
Ne, vážně to rajče je tragický.
Zdraví Uda.
Moje rajčata této odrůdy chutnají skvěla a shodla se na tom celá rodina. Ochutnala už jsem takovou spoustu rajčat, že bych to snad mohla objektivně posoudit, ovšem uznávám, že chuť je velmi individuální vlastnost. Za kvalitou této tmavé hrušky si stojím.
Máš pravdu, Jani, aj mne chutnala vynikajúco, pestovala som ju 3 roky bohato rodila, ale dosť praskala ako väčšina biftekov, vlani a tento tok mala u mňa pauzu, lebo skúšam aj iné iné tmavé druhy, možno však, že sa k nej na budúci rok vrátim. Keď bude čas, dáme v auguste ochutnávku tých tmavých.
Necítili jste takovou tu zemitou chuť, jako bych jedl hlínu. Takovou podobnou chuť měl i ten ruský Cigán a DeBarao černé, už se těm černým nebo spíš rezavým vyhýbávám.