19. červen 2019

Čas jahod pomalu nahrazuje období třešní, i když díky Renesanci jahody pořád plodí. Třešní je tak akorát, pokud jich je příliš mnoho, jsou menší a my je stejně nikdy všechny neobereme. S kvalitou plodů jsem spokojená a až dozrají úplně, budou veliké, hodně tmavé a sladké. Odrůdu neznám.

Moje ranní ovesná kaše už může být docela pestrá, dnes jsem sklidila prvních pár malin a taky černý rybíz už začíná být jedlý. Jenže rostliny už vypadají docela zvadle a nutně potřebují vodu. Hodně dlouho už nespadla ani kapka a v půdě jsou vidět veliké praskliny, kam moje vzácná upocená zálivka okamžitě zmizí. S vypětím všech sil a plného jezírka vody načerpané z řeky zvládám tak akorát zalévat rajčata a kontejnerové rostliny. Snažím se zachránit každou vzácnou kapku a tak jsem borůvkám vyrobila návlek z pytlů od substrátů, ještě že já nic nevyhodím. Totálně mě totiž vytáčí, když polovina konve vody okamžitě vyteče otvory v květináči bez užitku ven a rostlina zůstane na suchu.

Tomel NB loni hodně přeplodil a tak jsem měla obavy, jestli se letos na nějaké plody vůbec zmůže. Stále ho nešťastníka trápím v nádobě, ale živin a vody má dostatek. Plodů není tak moc, jako v minulé sezóně, ale já jsem spokojená, on si stejně ponechá jen tolik, kolik uživí. Nová rostlina BR  se po dlouhém čekání krásně zazelenala a roste jako z vody, příští rok by mohla nějaký plodík ukázat.

Už se hodně těším na zelené fazolové lusky na smetaně, které moje babička uměla excelentně a já se pokusím ji přiblížit. Moje máti zase dělá z těch velikých fialových fazolí skvělou polévku a dokonalý sladkokyselý salát. Fazole rostou bleskurychle a jsou obrovské a já očekávám slušnou úrodu.