Na dvoře nám trouchniví staré nepoužívané pískoviště z dob, kdy vnuka bavilo vyrábět bábovičky. Ani toho písku už tam není mnoho, všechen jsem použila při míchání zeminy na citrusy. Manžel rozhodl o jeho likvidaci, zarůstá trávou a hyzdí dvůr. Mě ovšem napadla geniální myšlenka. Nemám kam zasadit mrňavé sazeničky vodního melounu, které vyklíčily po dlouhém váhání a melouny přece mají rády právě písek. Tak jsem do pískoviště navezla kompost, promíchala, zasadila melouny a instalovala obří vrbovou větev. Měla bych představu, že rostliny k této konstrukci vyvážu. Vrba je nesmrtelná a je možné, že dokonce vyžene zelené výhonky a spolu s melouny, pokud nějaké narostou, vytvoří příjemnou společnost Asimině, která vegetuje v bezprostřední blízkosti a už se trochu nudí.
Cukety se neuvěřitelně rozjely a dnes kvete šest jedinců z osmi vysazených, takže snad dojde i k nějakému opylování a začnou se vyvíjet plody.
Radost mi dělají fazole a to ty keříčkové i pnoucí šarlatové, ty už neví, kam by vlezly a za chvíli zaplní mříž na celém bezpsím kotci.
Začínají se vybarvovat cherry rajčátka z mé letos výstavní kolekce, tohle je Charmant. Marně už tři dny čekám na déšť, zalévání je fyzicky náročný sport a mě zrovna nebaví, navíc není skoro poznat, že jsem něco zalila, ten obrovský hic všechno bleskově odpaří.