18. květen 2019

Telefonáty z práce většinou znamenají, že někdo onemocněl a jestli já nemůžu zaskočit. Tentokrát to ovšem znamenalo opak a já mám neplánovaně volnou sobotu. Je nádherný slunečný den, ale hodně fouká. Snažila jsem se vysadit ven nějaká rajčata, ale v tom větru hrozí, že je polámu. Vysadím je večer, třeba se vítr uklidní. Tak jsem přesadila lilky do finálních černých „samozavlažovacích“ kyblíků. Rostlinky jsou krásné, kvetou a vyhrála jsem boj se mšicemi. Musela jsem ovšem použít tři různé postřiky a moc dobře se pracovalo s dehtovým mýdlem, které ty potvory odradilo nejúčinněji. Roztok byl příjemně mazlavý a prospělo to i mým rukám.

Ve skleníku se začínají vybarvovat papriky Fatima. Papriky mám letos výstavní, ale opět nepřetržitý boj se mšicemi, přitom loni jsem nezaznamenala na rostlinách mšici ani jedinou.

Ze všech letních kytek mám nejradši Gazánie, pokoušela jsem se o jejich výsev, ale něco jsem asi udělala špatně. Ovšem v Polsku byly nádherné kousky, škoda, že bylo v autě málo místa. Příště pojedu dodávkou. Měli tam nádhernou, ale moc velikou kdouli.

Vysledovala jsem nejslunečnější místo na pozemku, vymýtila jsem na něm všechno rostlinstvo a zasadila tam neroubovanou sazenici vodního melounu. Snad jsem vybrala správně – místo i sazenici.

Vysela jsem rajčata. Chodí se k nám jako do zahradnictví a lidi jsou tak nadšení, že nemám to srdce jim přísadu vytrhnout z rukou. Alespoň budu mít nové svěží a dlouho plodící rostliny.