Nemám místo, nemám místo a nemám místo, kam bych zasadila svoje nádherné sazenice rajčat. Tyto jsem vysévala velmi pozdě, ale ve vysokém květináči vypadají spokojeně.
Chodím po zahradě a hledám rezervy. No a kdo hledá, většinou najde. Těsně u vchodu je složená dlažba na nový vjezd. Letos se s ní hýbat nebude (a ještě zřejmě několik let) a tak je rozhodnuto. Vymýtila jsem metrové kopřivy, které se marně snažily ono kamení zakrýt a kazily první dojem našich návštěvníků. Udělala jsem minimalistické jamky a rostliny jsem do nich i v oněch květináčích umístila. Nádoby mají spoustu velikých drenážních otvorů a rajčata si pustí kořínky a musí jít do hloubky. Loni se mi tento způsob výsadby velmi osvědčil.
Entrée do naší rezidence 🙂 tak budou zdobit nádherná rajčata a já jsem zatím zvolila žlutou ruskou Gejšu od firmy Partner, růžovou Ambrosii Pink a červený mexický med Miel du Mexique.
Využití našel i kousek už nepotřebného polykarbonátu a na sazeničky mi nebude pršet. Tím ovšem nechci říci, že by u nás pršelo.
Obdivuji Tvůj elán…;)
Díky za inspiraci , ať se daří a opatruj se Jano…:))
Nebojíte se mravenců? U mě by tenhle způsob zasazení byl zaručenou pozvánkou pro ně.
Rajčatům zdar!
Na mravence už jsem si nějak zvykla. Pokud mi neroznášejí mšice na papriky, tak mi nevadí. Na rajčatech, až na jednu dávnou výjimku, kdy mi ukousali kořeny u jedné rostliny, škodu nedělají. Ten hutný trávník okolo rostlin je moc neláká a do květináče nelezou.