Od dětství obdivuji krásu motýlů. Ovšem ještě zcela nedávno jsem vůbec neměla tušení, že existuje taková spousta motýlů nočních. Jejich krása mě zaskočila. Můry jsem považovala za nezajímavé nudné tvory, kteří se slétnou na světlo rozsvícené v noci.
Objednala jsem si vajíčka Actias luna. Přepravu přežila jen dvě. Balení nebylo dostatečně zapezpečené a konec mým vajíčkům zřejmě zařídilo poštovní razítko. Vyklubaly se dvě mini housenky a hodně jim zachutnaly šťavnaté listy ořešáku. Jeden keřík, který se každoročně snažíme zlikvidovat, nám roste před domem. Včil se hodil. Listy byly mladé a housenky se mohly utlouct a to doslova. Jsou to nekolektivní tvorové, individualisté. Když na sebe náhodou narazily na jedné větvičče, byly velmi rozladěné a zřejmě i nadávaly.
Vypiplala jsem dva obří bumbrlíčky, kteří se úspěšně zakuklili. Luna potřebuje diapauzu a tak jsem kokony uklidila na tři měsíce do chladu. Nejprve byly venku a pak v zimovišti citrusů.
Byla jsem nedočkavá a tak jsem kukly donesla domů do tepla a vykuklili se nádherní tvorové. Je to neskutečná krása.
Včera jsem viděla na FB vtip, jak housenka vypráví, žeru, žeru, žeru, pak usnu a probudím se jako kráska.
Tak to by se nám holkám líbilo hodně 🙂