Roky mi přibývají a koníčky taky. Musím malinko přibrzdit a něco omezit. Tak jsem se rozhodla, že už nebudu pěstovat fíkovníky. Kontejnerové rostliny postupně odváží manžel do vinohradu. Tam by se jim mohlo líbit. Tolik tam nemrzne a svah je hodně slunečný a suchý. Vodu by si v hloubce stejně jako réva najít mohly. Na zahradě trůní jeden obrovský keř, jehož úroda, pokud počasí přeje, nám plně dostačuje. Fíky mám nejraději čerstvé a marmeládu fakt dělat nehodlám, nejíme přidaný cukr.
No a tak teď koukám na řízky fíkovníku „Veronika“, které se už nadějně zelenají. Jeden si nechat musím, to je jasné.
Moje odhodlání ovšem rychle vzalo ze své, když jsem uviděla fíkovník s panašovanými plody. Ten jsem okamžitě zakoupila za docela hříšný peníz. Dorazil asi 50cm vysoký kolek a okamžitě upadl v zapomnění. Objevila jsem ho nedávno jestě nevybalený v zimovišti citrusů a rozhodla jsem se, že ho vzbudím a budu se o něj pečlivě starat. Umístila jsem rostlinu do motylária v podkroví a díky sluníčku už začíná pučet. Je to poslední pořízená rostlina a fakt bych se měla nad sebou zamyslet.