Momentálně mi chybí pohyb. Jen posedávám a ke kávě si beru sušenku. Kolem zrcadla chodím pro jistotu velmi rychle a se skloněnou hlavou. Kalhoty zatím ještě zapnu, ale takto to dále nejde.
Vydala jsem se tedy velmi brzy ráno do pekárny. Je to hezká procházka kolem řeky. Koukám jako ostříž a hledám nějaké stálezelené keře, které by mohly sloužit jako potrava pro mé budoucí housenky. Pistáciové „stíhačky“ totiž krásně přijímají potravu, chutná jim jablíčko, a ochotně se páří. Mám tedy spoustu vajíček a pokud se vylíhnou housenky nastane problém. Copak já jim budu teď v zimě servírovat. Moje Ruj vlasatá už opadala a muškáty jsem nechala zmrznout. Chutnat by jim měla myrta, ale tu nemůžu nikde sehnat.
No a jak tak bloumám kolem řeky, tak jsem zahlédla ledňáčky. Mám z toho objevu velikou radost. Ti ptáčci vypadají jako létající drahokamy a v tuto šedivou dobu jsou velmi nápadní. Taky na sebe docela nahlas pokřikují.
Konvalinko, máš taky ledňáčky? A co ti stálezeleného roste na zahradě?
Jani omlouvám se, dlouho jsem tu zase nebyla, máme novou vánoční tradici – vánoční covid…už druhý rok po sobě 🙁 Naštěstí letos o 14dní dříve. Někde ho potkal Tom. On skoro 40tky horečky, já mírnější, teď je to týden, ještě jsem dost chcíplá. A nemám chuť ani čich 🙁 Ještě mám necelé dva dny, abych cítila kapra se salátem, nebo mě je.ne. Celý rok se vždycky těším, vloni nic a letos to zatím taky nevypadá, že si pochutnám 🙁
Jelikož v běžném stavu chodím kolem potoka denně, ledňáčka taky potkávám. Nádhera. Ale on k nám lítá i na jezero.
Stálezelené jen bobkovišně, rododendrony a japonský brslen. Břečťan. Jo vlastně ještě hlohyně, mahonka, skalník, kalina pražská. Pachysandra. Ono se zdá, že nic a nakonec se toho najde…. :-)))