Dnes jsem zatoužila zakousnout se u snídaně do čerstvě upečeného voňavého rohlíku. Ovšem než by mi vykynulo těsto a rohlíky se upekly, měla bych je k obědu. Tak jsem se vydala do místní pekárny. Většinou jezdím na kole, dnes jsem si hodlala užít procházky a nadýchat se podešťového vzduchu.
Několik let navštěvuji právě v tomto porajčatovém období téměř denně poštu, je to stejná trasa. Nikdy jsem nezaznamenala, že by zahradu mé kamarádky zdobil fíkovník. Roste hned u cesty a nakukuje přes plot. Na okamžik jsem zřejmě nebyla hluboce zamyšlená, zvedla svůj zrak a navzdory krátkozrakosti jsem uviděla poklad. Onen dosud naprosto nenápadný keř totiž zdobí obrovské tmavé zralé fíky. Měla jsem možnost ochutnat a byl to zážitek. Okamžitě, kdy kamarádku potkám, zamluvím si spoustu řízků a pokusím se tento jistě odolný a raný fíkovník namnožit.
Ke snídani jsem si ke krásně vypečenému rustikálním rohlíku utrhla rajče Green Icicle a papriku Amber Cup. Na skvělou chuť tohoto Zeleného krápníku už jsem si zvykla, ale Jantarnyj Kubok mě dostal. Jeho chuť je až neskutečná. Rostlina je stále ve formě a plody právě nyní v dokonalé zralosti. Nejsou to už žádní velikáni, což mi momentálně nijak nevadí. Jejich barva je skutečně krásně tmavě jantarová.