Včera jsem dělala něco, co jsem ještě nikdy během doby, kdy pěstuji rajčata, dělat nemusela. Zbavovala jsem rostliny prvních vijanů, na kterých se odmítly vyvíjet plody. Takto se chová 90% mých rostlin. Jde hlavně o masité odrůdy. Letos jsem vsadila na srdce a byla to sázka na špatnou kartu.
Už v lednu jsem měla informace o tom, jaké bude jaro a že není dobré nic uspěchat. Jako poslední jsem vysévala odrůdy na sušení a jako poslední jsem je vysazovala na záhon. Až jsem se za tak pozdní termín styděla. No a právě tato rajčata jsou výstavní. Je na nich vše předpisové, stonky, listy i vijany, kde nechybí ani jeden plodík. Montekino, Kokó, Santa Cruz Cada a Vikusja vypadají famfárově. Zdárně jim sekunduje italský King Creole. Dovolím si tvrdit, že mnohem dříve vyseté odrůdy už dokonce ve vývoji předstihly. Vysadila jsem je na záhon, kde už tři roky rajčata nerostla a je to hodně poznat.
Naštěstí už druhé patro plodů vypadá bezchybně a taky rostlina na obrázku -Sgt. Peppers Yellow- začíná tvořit očekávaná srdíčka.
Loni se mi brzký výsev vyplatil, rostliny se v počtu plodů na prvních vijanech překonávaly. Je mi těch nevyvinutých srdíček líto, ale nijak jsem to nemohla ovlivnit. Podmínky diktuje příroda. Hodlám se z tohoto vývoje poučit.