Včera jsem se totálně fyzicky zničila. Neměla bych nosit těžké věci, ale kdo tedy bude? Tělo bylo hodně unavené, ale mysl překvapivě jasná. Při popíjení sedmikrásko-pampeliškového čaje v plachťáku při západu slunce mě napadaly skvělé myšlenky. Dvě z nich bych si troufla označit jako geniální. Jedna z nich se týká pěstování melounů.
Koupila jsem si spoustu bílých pivních plastových kelímků o objemu 0.5l. Pěstuji v nich sazenice paprik a zjistila jsem, že při přesazování je dobré kelímek rozstřihnout a kořenový bal tak elegantně vyjmout bez poškození. Našla jsem parádní využití i pro již rozstřihnuté nádobky. Vsunula jsem je do originálu , naplnila substrátem a vysela do nich vodní melouny. Sazenice mám nádherné a to i díky tomu, že jsem paranoidní, co se zalévání rostlistva týče. Potom, co jsem díky přelití zlikvidovala spoustu sazenic rajčat, dávám si velký pozor a zalévám doslova po kapkách.
Díky rozstřihnutí mám možnost pozorovat, jak je na tom s vlhkostí kořenový bal melounů a jak si vlastně kořeny vedou. Takže vyjmu kelímek z toho nepoškozeného a nakukuji. Jsem spokojená, jak jsem to vymyslela.
Včera mě právě napadlo, že ty melouny vysadím do plachťáku k zadní stěně, která je severní a sluníčko ji z jihu parádně prohřívá. Povedu je vertikálně. Moc by se mi tam líbila alespoň nízká kamenná zídka, která by teplo naakumulovala a v noci předala rostlinám. Taky nějaká vtipná nádrž na vodu by se hodila.
A vůbec si to hodlám uvnitř hezky zařídit. Bude to pro mě příjemná relaxační zóna mezi tím vším rostlinstvem.