Tamarillo

Neodolala jsem předvánoční nabídce exotických plodů a koupila si jedno Tamarillo. Vypadá jako veliká tmavě červená švestka na stopce. Občas se nazývá jako stromové rajče a má zajímavou chuť. Představuje netradiční kombinaci rajčete a tropického ovoce, kde převládají tóny maracuji. Rajčata i maracuja mi chutnají, ale tento plod jsem nemohla pozřít, byl fakt odporný, neobjevila jsem v něm žádnou zajímavou chuťovou linku. Takže jsem vybrala semínka a plod rajčenky  vyhodila. Byť byl docela drahý.

Přečetla jsem si informaci, že pěstování rajčenky je věcí nenáročnou a nároky stromku by se daly přirovnat k pepinu. Pěstování pepina mám zmáknuté. Aha! Měla bych ho nařízkovat!

Semínka jsem vysela do velmi vzdušného substrátu a to kombinace kokosu a vermikulitu. Prý jsem to udělala správně. Já si totiž informace čtu zásadně až potom, když výsev provedu. Použila jsem osvědčený plastový kyblíček, ve kterém se prodávají rajčata, zalila jsem, postavila na topení a čekám. Netrpělivě.  Tamarillo potřebuje pro klíčení teplo. Dnes ráno jsem za svoji trpělivost byla odměněna a jedna rostlinka vykoukla na světlo. Ovšem až po teplotním šoku, kdy jsme na několik dní odjeli a doma byla kosa. Oproti příbuznému rajčeti ihned vypadá docela mohutně.

Pevně věřím v to, že vypěstuji krásné zdravé rostlinky a plody mi budou chutnat. Pokud někdo máte zkušenost s pěstováním Tamarilla, tak mi, prosím, dejte vědět.